Říjen 2011

Je mi divně...

31. října 2011 v 19:24 | Já
Úžasnej nadpis co? Hlavně že to tady toho Noubadyho co to tu čte děsně zajmá. Ale řekla jsem si, když už jsem si ten blog rozjela, budu si na něj i psát. Tak jo, začnu.
Je mi divně. Víte proč? Ne? Já taky ne. Cítím se jakobych byla nadopovaná kofeinem, což nejsem, chce se mi blít a brečet. A klepu se jak rozsol. Topení mám puštěný na maximum a přespat už jsem to taky zkoušela. Už se mi spát nechce. Naučila jsem se stranu slovíček a akorát mi vypadávají ty nejjednodušší. Jsem úplně mimo. A taky jsem posrala chemii na kterou jsem se učila. Fakt že jo. Mám full house. Jo a taky jsem se dobrovolně přihlásila na pižlání mrtvých psů a slepic.
No nicméně se mi dnes zdál docela vtipnej sen. Byl v něm Hyuk, Hae, stromy, já, smsky s Mickym, addi a moje sestřenka. O té se mi v poslední době zdá častěji. A o strejdovi taky. Ten tam byl myslím taky. Pak se mi všichni ve škole snažili (spíš snažily) namluvit, že jsem lesba. Pak mi jedna kamarádka dělala takový ten "psychotest" alá pošli deseti kamarádům do deseti minut nebo umřeš. Vyšlo mi, něco ve stylu že budu chrápat s tou kamarádkou, že jsem velkej chlupatej pes, můj život je vůně do záchodu a můj partner je Heechul či co. Pak jsem jinou kamarádku přesvědčovala, že Heechul je chlap (pch, kdyby viděla Manu nebo Hizakiho!). Doučko z matiky a následně jsem přišla domů a sflákala dvě koblihy s nutelou. Byly starý a tvrdý. Možná proto mě je blbě. A piju čaj.
Zkrátka a dobře, jsem psychouš. Amen.

Plná lednice

30. října 2011 v 11:01 | Já |  MÉ KYDY & BLOG
Jo, plná lednice. Máme plnou lednici neustále. Pořád. Ale ikdyž je plná, chodíme nakupovat. Vždyť v ní přece nic není! Konzumní společnost je pojem naši rodinu zahrnující. A to tak dvakrát. Tohle je jedna z věcí, na které se těším až budu žít sama. Pokud někdy, protože já si nejsem schopná ani uvařit párek ani vyprat ponožku.... to je ale fuk.... každopádně, byla jsem dneska s otcem nakupovat. Což je ještě ta lepší varianta. Mám totiž dojem, že kdyby s ním šla máma, dovezli bychom si toho mnohonásobně víc. Když jsem teď skládala věci do lednice, nebylo tam místo. Jak je to ale možné když jsme museli jít nakoupit cituji "Abychom měli co jíst". Ono bychom totiž měli co jíst i tak, jenže komu by se chtělo dojídat prošlé jogurty, napůl plesnivé sýry, které původně plesnivé nebyly, nahnilá rajčata a gacktví co se skrývá v hlubinách naší lednice. A to je to. Proč toho nakupujeme tolik, když se stejně sní jen asi třetina? Ráda bych udělala nějaké dva týdny bez nákupů, že bychom čistě dojídali to co je v té *pardon* zasrané lednici, jenže to by asi mí bratříčci nepřežili. Že by měli mít na večeři rohlík se sýrem a né teplé špagety nebo teplé topinky? Asi by je kleplo!
Včera jsme šli na oběd ven. Do dalmátské restaurace. Jenže jsme tam přišli až kolem třetí, jelikož měl táta kulečníkový zápas. Než jsme dojedli, vrátili se domů a vůbec, bylo půl páté. Asi chápete že když jíte takhle pozdě, už se vám nebude moc chtít jíst něco dalšího. Jenže mě můj mladší bratr ráno oznámil "My jsme včera neměli večeři." no nezabili byste to?
Když je řeč o obědech, musím se k něčemu přiznat. Před oním nákupem mi dal táta vybrat, co bude na oběd. Prý že jestli špagety, nebo kuřecí prsa na rychlo (prostě na pánvičce) a já si vybrala kuře. Štve mě to, dobrovolně jsem si řekla o maso. Já nejsem žádnej vegetarián, ale všichni mi tak rádi nadávají. "Vegetariáne!" *flák na talíř flákotu masa*
Nicméně, ráda bych se jeho konzumaci vyhnula. A teď jsem si ho dokonce vybrala. A proč? Protože mám těch zasranejch špaget plný zuby! Neustále dokola se tu točí asi pět jídel, žádné jiné. Kuře na sto způsobů, jak říká babička, omeleta, chleba ve vajčku, špagety a zase špagety. Máma mi říkala že by ráda uvařila něco jiného, jenže by se na to ti dva šklebili. Minule totiž, když udělala zapékané maso s brambory, cibulí a smetanou se na to oba šklebili jak citrony a jednomu se navalovalo se slovy "To smrdí jako houby!" nasrat! Přiznávám, taky jsem byla taková a už chápu proč je to tak otravné. Ale když už jsou ti dva tak lepší než já úplně ve všech ohledech jak tvrdí, mohli by přestat ohrnovat nos nad vším co nejsou špagety nebo kuře. Amen.

Back? AGAIN?

28. října 2011 v 20:05 | Já
Poslední dobou svou drahou předrahou zásobuji miliony odkazů a lidi kolem sebe otravuju s hovadinama. Už jsme se o tom bavily, že si založíme spolu vlastní blog. Jenže komu by se chtělo vymýšlet a hledat nové záhlaví? NIKOMU! A už vůbec ne mě :D Tak jsem se rozhodla prostě slavnostně znovuotevřít můj krásný drahý předrahá blog. když se dívám na ty staré články.... no, některé sou dost vtipné :D Jediné co mě dost mrzí je fakt, že už jsem tu z nějakého důvodu nenašla svoje staré kydy a bláboly. Ráda bych si je přečetla :D gacktužel nevím kam se poděli... možná je Líza smázlakdyž jsme se před rokem pokoušely o to stejné? No, škoda, ale což.... Aspoň tu budou mé staré pseudovtipné komentáře o ianových vlasech a podobně :D Ne že y se to doteď zlepšilo, naopak, je to ještě horší. Mé komentáře jsou čím dál tím stupidnější a čím dál tím raději je píšu :D Akorát o jiných lidech.
Ano, teď je módní být buď děsně džepenýz nebo amérikn. Guess what I chose :D Ikdyž to za mě spíš vybrala má drahá předrahá, jelikož moc nepěstuju vlastní názory :D Taky je děsně v módě poslouchat kejpop, nebo ne? Rozhodně se to poslední dobou všechno hrozně rozmáhá. Samozřejmě musím jít s proudem a být in, jak si o mě myslí muj tatínek. Když už jsme u toho, ani nevíte jak sem byla naštvaná když jsem zjistila, že při naší historicko-literární exkurzi do Prahy se v tom stejném městě procházel jistý Lee Hyukjae! :D Co k tomu dodat, snad jen FML! :D
Jo a taky jsem přemýšlela o vražedných koních a vražedných králících. Víte co? Je daleko lepší být pokousán od vražedného koně (a že jsem) než od vražedného králíka (a že jsem). Bolí to totiž míň. Všichni se mi kvůli tomu smějou, ale já vím že mě ten králík chce zabít! Fakt! :D
Inu, uvidíme jestli budu mít čas a nervy to tu znovu rozjet. Sama jsem zvědavá...... (BTW, odkdy je omezen počet znaků?)